Historie biatlonu na světové úrovni sahá do dávné minulosti. Jeho prvopočátky je třeba hledat už v lovu a válce, protože při těchto činnostech docházelo ke spojení střílení a kvalitní fyzické zátěže. A právě tyto dvě činnosti jsou základním principem biatlonu.
 
První zaznamenaný "biatlonový závod" byl organizován Společností běžeckého lyžování blízko švédsko-norských hranic v roce 1767. První známý lyžařský klub na světě Trysil Rifle and Skiing Club byl založen v roce 1861 v Norsku a podporoval běžecké lyžování spojené se střelbou. Jejich hlavním úkolem bylo pochopitelně cvičit armádu, protože vojáci na lyžích nebyli v severských zemích ničím výjimečným. Postupně se to však vyvíjelo směrem ke sportu. Už na premiérových Zimních olympijských hrách ve francouzském Chamonix 1924 se představila prvotní forma biatlonu pod názvem Vojenská hlídka. V té době byla jen představena jako ukázkový sport, nedělaly ji masy. Po druhé světové válce ale byl závod vyřazen z olympijského programu ve Sv. Mořici (1948) pro silné protiválečné cítění, které zbraně symbolizovaly. V té době nebyl tento druh sportu přístupný obyčejným civilistům a proto nesplňoval ideály Mezinárodního olympijského výboru. Přesto vývoj biatlonu pokračoval dál.
 
 
historia 4 baita caserina.it
Historie biatlonu - střelnice (© baita-caserina.it)
 
 
První světový šampionát vyhrál Švéd
 
Ačkoliv biatlon v minulosti vznikl jako samostatná disciplína (v současnosti se nejvíce přibližuje vytrvalostním závodům na 20 km), tak dnes je sportovním odvětvím se sedmi disciplínami, které se jezdí na světové úrovni (vytrvalostní závod, rychlostní závod, stíhací závod, závod s hromadným startem, štafeta, smíšená štafeta a single mix štafeta). Za oficiální vznik biatlonu je považován rok 1958, kdy se v rakouském Saalfeldenu uskutečnilo první mistrovství světa v biatlonu. Historicky prvním vítězem ve vytrvalostním závodu na 20 km se stal Švéd Adolf Wiklund. Tomuto podniku světové kvality předcházelo množství závodů, které byly označeny přívlastkem pokusné. Samotný vznik nepřímo navazoval na zmiňované závody vojenských lyžařských hlídek konaných již od počátku 20. století.
 
 
historia 2 baita caserina.it
Historie biatlonu - střelba (© baita-caserina.it)
 
 
Vývoj biatlonových disciplín
 
Biatlon si velmi rychle získal nejen srdce sportovců, kteří se novému odvětví zimního sportu začali věnovat, ale prakticky okamžitě i diváky. Jeho popularita stoupala každým dnem a už o dva roky později, tedy v roce 1960, byl biatlon zařazen do programu zimních olympijských her v americkém Squaw Valley. Zajímavostí je, že takovým rychlým rozvojem se nemůže pochlubit žádné jiné sportovní odvětví. Startovalo se v původní jediné disciplíně na 20 km se čtyřmi střeleckými položkami. Soutěžili pouze muži. Rozdíl však byl v tom, že během závodu se střílelo z velkorážové pušky a na čtyři různé vzdálenosti - 250, 200, 150 a 100 m. První tři vzdálenosti se na terče mířilo vleže, na poslední nejkratší vzdálenost mířili sportovci vestoje. Terčů bylo pět, ale ne vedle sebe v horizontální poloze, ale jeden uprostřed a nad ním i pod ním další dva (stačí si představit herní kostku a na ní vrženo číslo pět). Každý nepřesný výstřel byl penalizován dvěma trestnými minutami. Historicky první olympijské zlato si ve vytrvalostním závodu vybojoval Švéd Klas Lestander. Za ním skončil druhý Fin Antti Tyrvoinen a bronzovou medaili si odnesl Aleksandr Privalov reprezentující bývalý Sovětský svaz. První školení mezinárodních rozhodčích probíhalo v roce 1964 ve švédském městě Storlien.
 
 
historia 1 baita caserina.it
Historie biatlonu - stará střelnice (© baita-caserina.it)
 
 
Velkorážovou pušku nahradila malorážka
 
Prvním významným mezníkem ve vývoji biatlonu představuje rok 1965. V tomto čase byla zavedena druhá disciplína - štafeta družstev. Zároveň došlo i k úpravě pravidel. Vzdálenost střelby se sjednotila na 150 m a upravila se i velikost terčů. O dva roky později vznikla samostatná kategorie juniorů. Nová disciplína - rychlostní závod (sprint) - spatřil světlo světa v roce 1974. Prvním vítězem v nové, dvakrát rychlejší disciplíně se v rámci Mistrovství světa v běloruském Minsku (tehdy součást SSSR) stal finský reprezentant Juhani Suutarinen. Mezinárodní olympijský výbor zařadil sprint do itineráře až v roce 1980 pro americký Lake Placid jako 38. závod a jediný nový na ZOH. Zvítězil německý reprezentant Frank Ullrich. Na stupni vítězů ho doplnili Vladimir Alikin a Anatolij Aljabjev ze Sovětského svazu. V Lake Placid se už střílelo s novým druhem zbraně. V roce 1976 se totiž začala testovat zásadní změna, když velkorážovou pušku nahradila malorážka. Ta měla premiéru na světovém šampionátu v roce 1978. Od tohoto období se zrodila i myšlenka dlouhodobé soutěže, kterou dnes známe pod názvem světový pohár.
 
 
ullrich trener nemecka focus.de
Frank Ullrich byl do března 2015 dlouholetým trenérem Němců (© focus.de)
 
 
Na start se postavily už i ženy
 
Až do roku 1984 byl biatlon výsostnou doménou mužského osazenstva. Změna nastala na světovém šampionátu tohoto roku ve francouzském Chamonix, ačkoli v 80. letech bylo něžnější pohlaví v pozadí. Jezdily vlastní šampionáty a pouze disciplíny na pět, resp. deset kilometrů. První mistryní světa ve vytrvalostním závodu na 10 km se stala Venera Černišova, druhá byla Ljudmila Zabolotnaja a třetí Tatiana Brilinová. Všechny ze Sovětského svazu. Vítězka vytrvalostního závodu opanovala i sprint. Třetí zlatou medaili si na krk na světovém šampionátu zavěsila ve štafetě žen. V té době v ní nesoutěžily čtyři závodnice, ale jen tři. Ljudmila Zabolotnaja a Kaija Parvati tvořily zbylé dvě členky reprezentace Sovětského svazu. Rok 1989 byl pro ženy přelomový tím, že začaly jezdit současné délky tratí a akce simultánně s muži. Reakcí na prodloužení tratí byl vznik kategorie juniorek.
 
O čtyři roky později byla na kongresu v Londýně založena Mezinárodní biatlonová unie známá pod zkratkou IBU a v roce 1994 se uskutečnil první řádný Kongres IBU v rakouském Salzburgu, kde se rozhodlo o organizací prvního mistrovství Evropy v biatlonu, které se konalo ve finském Kontiolahti. Rok 1996 znamenal premiérové ​​mistrovství světa v letním biatlonu.
 
 
poiree liv grete fusabiathlon.net
Nejúspěšnější norská biatlonistka Liv Grete Poirée (© fusabiathlon.net)
 
 
Přelom století přinesl divácky atraktivní disciplíny
 
V roce 1997 měl premiéru nový typ závodu, které dnes známe jako stíhací závod. Zajímavostí je, že tato disciplína se v rámci mistrovství světa poprvé odehrála na Slovensku - v Národním biatlonovém středisku Brezno-Osrblie. Prvním mužským vítězem se stal Rus Viktor Majgourov, v ženské kategorii vyhrála legendární Magdalena Forsbergová ze Švédska. Pozice IBU byla silná i vůči Mezinárodnímu olympijskému výboru a stíhací závod se na OH dostal v roce 2002. V americkém Salt Lake City zvítězila největší mužská legenda Ole Einar Björndalen, který cestoval domů až se čtyřmi zlatými medailemi, tedy ze všech disciplín, v ženské části si zlato vybojovala ruská reprezentantka Olga Pileva.
 
 
bjorndalen medaila soci sportaccord com
Ole Einar Björndalen - nejlepší biatlonista všech dob (© sportaccord.com)
 
 
Dva roky po stíhačce se přidal i závod s hromadným startem pro třicet nejlepších závodníků. MS 1999 se konalo ve finském Kontiolahti a první zlatou medaili z "masáku" si do Německa odnesl Sven Fischer a Olena Zubrilová, tehdy ještě reprezentující Ukrajinu. Tento druh disciplíny se poprvé pod pěti olympijskými kruhy představil ve středisku Cesana San Sicario nedaleko Turína. Vítězi se stali Němec Michael Greis a ženskou kategorii vyhrála Švédka Anna Carin Olofssonová.
 
Boom nových disciplín pokračoval a v roce 2005 se v ruském Chanty-Mansijsku uskutečnilo první mistrovství světa smíšených štafet. Zvláštností bylo, že se nejezdily v rámci klasického MS v Hochfilzenu, ale jako závěrečná disciplína celého ročníku světového poháru ve středisku za Uralem. První zlaté medaile si vybojovalo domácí kvarteto Olga Pileva, Světlana Išmuratovová, Ivan Cerezo a Nikolaj Kruglov. Tehdy ještě několik předních zemí startovalo ve dvou partiích, což bylo zanedlouho zrušeno. Dosud jedinými olympijskými vítězi ve smíšené štafetě jsou Norové. Tora Bergrová, Tiril Eckhoffová, Ole Einar Björndalen a Emmil Hegle Svendsen si v ruském Soči vybojovali zlato před štafetou z Česka a Itálie.
 
 
  Zlatí medailisté ze ZOH v biatlonu
  1960 Squaw Valley vytrvalostní závod Klas Lestander
  1964 Innsbruck vytrvalostní závod Vladimir Melanin
  1968 Grenoble vytrvalostní závod Magnar Solberg
  štafetový závod Sovětský svaz
  1972 Sapporo vytrvalostní závod Magnar Solberg
  štafetový závod Sovětský svaz
  1976 Innsbruck vytrvalostní závod Nikolaj Krugľov st.
  štafetový závod Sovětský svaz
  1980 Lake Placid vytrvalostní závod Anatolij Aljabjev
  rychlostní závod Frank Ullrich
  štafetový závod Sovětský svaz
  1984 Sarajevo vytrvalostní závod Peter Angerer
  rychlostní závod Eirik Kvalfoss
  štafetový závod Sovětský svaz
  1988 Calgary vytrvalostní závod Frank-Peter Roetsch
  rychlostní závod Frank-Peter Roetsch
  štafetový závod Sovětský svaz
  1992 Albertville vytrvalostní závod Jevgenij Redkin
  rychlostní závod Mark Kirchner
  štafetový závod Německo
  1994 Lillehammer vytrvalostní závod Sergej Tarasov
  rychlostní závod Sergej Čepikov
  štafetový závod Německo
  1998 Nagano vytrvalostní závod Halvard Hanevold
  rychlostní závod Ole Einar Bjorndalen
  štafetový závod Německo
  2002 Salt Lake City vytrvalostní závod Ole Einar Bjorndalen
  rychlostní závod Ole Einar Bjorndalen
  stíhací závod Ole Einar Bjorndalen
  štafetový závod Norsko
  2006 Turín (Cesana) vytrvalostní závod Michael Greis
  rychlostní závod Sven Fischer
  stíhací závod Vincent Defrasne
  masový start Michael Greis
  štafetový závod Německo
  2010 Vancouver vytrvalostní závod Emil Hegle Svendsen
  rychlostní závod Vincent Jay
  stíhací závod Björn Ferry
  masový start Jevgenij Jusťjugov
  štafetový závod Norsko
  2014 Soči (Laura) vytrvalostní závod Martin Fourcade
  rychlostní závod Ole Einar Bjorndalen
  stíhací závod Martin Fourcade
  masový start Emil Hegle Svendsen
  štafetový závod Rusko
  smíšená štafeta Norsko
             
  Olympijské vítězky v biatlonu
  1992 Albertville vytrvalostní závod Antje Misersky
  rychlostní závod Anfisa Reztsova
  štafetový závod Francie
  1994 Lillehammer vytrvalostní závod Myriam Bédard
  rychlostní závod Myriam Bédard
  štafetový závod Rusko
  1998 Nagano vytrvalostní závod Jekaterina Dafovska
  rychlostní závod Galina Koukleva
  štafetový závod Německo
  2002 Salt Lake City vytrvalostní závod Andrea Henkel
  rychlostní závod Kati Wilhelm
  stíhací závod Oľga Pilevová
  štafetový závod Německo
  2006 Turín (Cesana) vytrvalostní závod Svetlana Išhmouratova
  rychlostní závod Florence Baverel-Robert
  stíhací závod Kati Wilhelm
  masový start Anna Carin Olof.-Zidek
  štafetový závod Rusko
  2010 Vancouver vytrvalostní závod Tora Berger
  rychlostní závod Nasťa Kuzminová
  stíhací závod Magdalena Neuner
  masový start Magdalena Neuner
  štafetový závod Rusko
  2014 Soči (Laura) vytrvalostní závod Darija Domračeva
  rychlostní závod Nasťa Kuzminová
  stíhací závod Darija Domračeva
  masový start Darija Domračeva
  štafetový závod Ukrajina
  smíšená štafeta Norsko
 
 
Björndalen rekordmanem, ale biatlonu vládnou Němci
 
Biatlon se může pyšnit nejlepším zimním olympionikem všech dob. Nor Ole Einar Björndalen získal na pěti OH třináct cenných kovů - osm zlatých, čtyři stříbrné a jeden bronz. Překonal tak svého krajana a běžce na lyžích Bjorna Dahlieho, který také získal osm zlatých "placek", ale v celkové bilanci se zastavil na čísle dvanáct. Na OH v japonském Naganu cesta jednoho skončila a druhého začala. Dodejme, že členem stříbrné naganské štafety byl i Oleho starší bratr Dag Björndalen. Osm medailí, z toho čtyři zlaté, mají ve své vitríně Němci Ricco Gross a Sven Fischer.
 
 
  Nejúspěšnější biatlonisté na olympijských hrách (i štafety)
  por. stát Biatlonista zlato stříbro bronz spolu
  1. Ole Einar Björndalen 8 4 1 13
  2. Ricco Gross 4 3 1 8
  3. Sven Fischer 4 2 2 8
  4. Emil Hegle Svendsen 4 1 0 5
  - Alexander Tichonov 4 1 0 5
  6. Kati Wilhelm 3 3 1 7
  7. Halvard Hanevold 3 2 1 6
  8. Mark Kirchner 3 1 0 4
  9. Darija Domračeva 3 0 1 4
  10. Michael Greis 3 0 0 3
  14. Martin Fourcade 2 2 0 4
  - Olga Zajceva 2 2 0 4
  16. Tora Berger 2 1 1 4
  - Andrea Henkel 2 1 1 4
  19. Magdalena Neuner 2 1 0 3
  - Anastasia Kuzminová 2 1 0 3
    Ondřej Moravec 0 2 1 3
    Gabriela Koukalová 0 2 0 2
    Jaroslav Soukup 0 1 1 2
    Veronika Vítková 0 1 0 1
 
 
V žebříčku zemí figuruje na čele Německo, které si pouze od Albertville 1992 vybojovalo neuvěřitelných 45 olympijských medailí. V mužské i ženské štafetě nezískali cenný kov pouze jednou. Vyšel jim zejména Turín 2006, kde z deseti disciplín zůstaly bez medaile pouze v ženském sprintu. K superdominanci musíme připočítat i 16 kovů, které před tím získali chlapi ze Západního i Východního Německa. Druhým nejlepším národem jsou Norové s 35 medailemi. Rusku patří třetí pozice s 30 plackami. Sovětský svaz získal 19, takže celkový německo-ruský souboj vyzněl pro Němce v poměru 61 - 49.
 
 
Počet získaných olympijských medailí podle zemí
1. Německo 45   7. Švédsko 10   10. Vých. Německo 5
2. Norsko 35   8. Bělorusko 8   14. Itálie 4
3. Rusko 30   9. Finsko 6   - Slovensko 4
4. Francie 20   10. Rakousko 5   16. Kanada 3
5. Sovětský svaz 19   - Česká rep. 5   17. Bulharsko 2
6. Záp. Německo 11   - Ukrajina 5   18.   čtyři státy 1
 
 
Co Raphael Poirée pokazil na OH, vynahradil si na MS
 
Král biatlonu z Norska suverénně ovládl i historické statistiky mistrovství světa. Získal 26 individuálních medailí, z toho dvanáct zlatých. Spolu se štafetou 45 cenných kovů. Vše odstartoval 2. února 1997 v Osrblí bronzem ze stíhacích závodů. Ačkoli to zní neuvěřitelně, série trvá dosud, sedmnáct šampionátů po sobě, ačkoli ty poslední roky je rád za pomoc krajanů ve štafetě. Ta mu zvětšila sbírku kovů o dalších 19, takže překonat zmíněné číslo 45 medailí se zdá být nadlidský úkol. Zatímco jeho legendární soupeř, mimochodem vrstevník, Raphael Poirée se na OH trápil a získal pouze jedinou individuální medaili, ze světových šampionátů si odnesl čtrnáct, z toho polovinu zlatých. Na dosud posledním šampionátu v Hochfilzenu ho už předstihl jeho krajan Martin Fourcade, který získal devět zlatých a celkem 15 medailí.
 
Ženám se šesti zlatými medailemi kralují opravdové velikánky své doby Magdalena Forsberg, manželka Raphaela Liv Grete Poirée a Magdalena Neuner.
 
 
  Nejúspěšnější biatlonisté na MS (pouze individuální medaile bez štafet)
  poř. stát Biatlonista zlato stříbro bronz spolu
  1. Ole Einar Björndalen 11 6 9 26
  2. Martin Fourcade 9 4 2 15
  3. Raphael Poirée 7 2 5 14
  4. Magdalena Forsberg 6 1 5 12
  5. Liv Grete Poirée 6 1 2 9
  6. Magdalena Neuner 6 2 0 8
  7. Emil Hegle Svendsen 5 2 2 9
  8. Frank Ullrich 5 3 0 8
  9. Alexander Tichonov 5 2 1 8
  10. Andrea Henkel 4 0 0 4
  11. Ricco Gross 4 3 3 10
  12. Olena Zubrilovova 4 3 2 9
  - Tora Berger 4 3 2 9
  - Laura Dahlmeier 4 3 2 9
 
 
V počtu vítězství v SP díky množství disciplín vytlačují nová jména ta stará
 
Ole Einar Björndalen a Magdalena Forsberg vedou historickou statistiku celkových triumfů ve světovém poháru. Získali šest velkých křišťálových glóbů a jediný Martin Fourcade by mohl "biatlonového kanibala" doběhnout. Triumfoval v posledních pěti ročnících. U žen je ale pozice Forsbergové zabetonovaná. V minulé sezoně totiž závodila pouze jediná biatlonistka, která už okusila chuť celkového triumfu, a to Kaisa Mäkäräinen v sezónách 2010/11 a 2013/14. Navíc druhý glóbus nezískala. Zajímavostí je, že pro Československo tak trochu revoluční sezónu 1989/90 vyhrála Jiřina Pelcová-Adamičková. Nezískala však žádnou individuální medaili z OH ani MS. V sezóně 2015/16 se Češi radovali z triumfu Gabriely Soukalové.
 
 
Biatlonisté s nejvyšším počtem celkových vítězství ve světovém poháru
1. Ole Einar Björndalen 6   1. Magdalena Forsberg 6
2. Martin Fourcade 6   2. Magdalena Neuner 3
3. Frank Ullrich 4   3. Eva Korpela 2
- Raphael Poirée 4   - Anfisa Reztsova 2
5. Frank-Peter Rötsch 3   - Kaisa Mäkäräinen 2
6. Sergej Čepikov 2   6. Liv Grete Poirée 1
  Jon Age Tyldum 2   - Kati Wilhelm 1
- Sven Fischer 2   - Gabriela Koukalová
1
9. 11 biatlonistů 1   - dalších 17 biatlonistek 1
 
 
Při počtu vítězství ve světovém poháru nikoho nepřekvapí první pozice Oleho Einara Bjørndalena, který zaznamenal až 95 triumfů. Žádný biatlonista historie dlouho nedosáhl ani na polovinu, až to překonal Martin Fourcade se 61 vavříny, z toho deseti dosáhl v sezóně 2015/16 a čtrnácti v následující, což je překonání rekordu. Nutné je však říci, že nynější sezóny jsou na závody bohatší než v minulosti. Poirée má 44, Forsbergová 42 triumfů. Hned za nimi jsou již další závodníci, kteří těží z velkého množství disciplín současnosti - Magdalena Neuner se Svendsenem. Právě tento Nor se s Fourcadem roky natahoval o to, kdo získá více triumfů. Oba měli před sezónou 2015/16 v kolonce číslo 37, ale Francouz se již výrazně odpoutal, jelikož Svendsen už mezitím nezískal ani jeden individuální tirumf. Současné ženy jsou mimořádně vyrovnané a berou si navzájem vítězství, v Top 10 najdeme pouze jednu aktivní závodnici, a to Darju Domračevovou.
 
 
Biatlonisté s nejvyšším počtem vítězství ve světovém poháru
1. Ole Einar Björndalen 95   1. Magdalena Forsberg 42
2. Martin Fourcade 61   2. Magdalena Neuner 34
3. Raphael Poirée 44   3. Uschi Disl 30
- Emil Hegle Svendsen 37   4. Tora Berger 28
5. Sven Fischer 33   5. Darja Domračeva 25
6. Frank Ullrich 16   6. Liv Grete Poirée 22
7. Frode Andresen 15   - Andrea Henkel 22
- Vladimir Dračev 15   8. Kaisa Mäkäräinen 21
  Michal Šlesingr 1     Gabriela Koukalová 17
  Ondřej Moravec 1     Veronika Vítková 1